Pátrání po muži, který je po událostech na jezeře Most pohřešovaný už více než měsíc, nevzdávají ani dobrovolníci. Celý uplynulý víkend strávil u jezera také čtyřiačtyřicetiletý zkušený potápěč Vlastislav Toula z Čerčan u Prahy. Pod hladinou se vydal až do míst s hloubkou kolem 60 metrů. Jeho poslední ponor trval více než dvě hodiny. Ani tentokrát se však pohřešovaného najít nepodařilo.
Vlastislav Toula se do pátrání zapojil už při velké dobrovolnické akci, při které k jezeru Most dorazilo přibližně 90 potápěčů. Zatímco část z nich tehdy prohledávala mělčí oblasti, on se zaměřoval také na jiné úseky. O týden později pak u jezera strávil celý víkend a pokračoval v hledání. Za jeho rozhodnutím podle něj nestála touha po pozornosti, ale snaha využít vlastní zkušenosti tam, kde by mohly být užitečné. „Jsem takový. Když umím něco, co může pomoci, rád to udělám. Jsem i u dobrovolných hasičů, kde už jsme podobné věci dělali na řece. Tak to prostě mám,“ popsal.
Víkend by podle svých slov stejně strávil pod vodou. Tentokrát se ale rozhodl svůj čas věnovat právě pátrání na jezeře Most. „Pokud bych nebyl tady, potápím se někde jinde. Tady jsem mohl být něco platný. Bohužel to nevyšlo,“ dodal. V 60 metrech je tma, pět stupňů a viditelnost kolem dvou metrů. Místa na která se zaměřil, si vytipoval podle zkušeností z předchozího pátrání a informací od dalších potápěčů. Pracoval také s dostupnými mapami bývalého dolu a dalšími informacemi, které si před ponorem zjišťoval.
Během víkendu se dostal až na úroveň přibližně 60 metrů pod hladinou. Jeden z jeho ponorů trval 126 minut.
Podmínky v takové hloubce jsou mimořádně náročné. „Je tam jen tma a zima. Teplota je pět stupňů, musíte používat světla. Viditelnost je přibližně dva metry, ale pokud se zvíří kal, může být klidně nulová,“ popsal Toula.
Potápěč se proto pod hladinou orientoval převážně pomocí kompasu. Zima pro něj díky vyhřívanému obleku a rukavicím nebyla hlavním problémem. Výraznějším omezením je podle něj čas strávený ve velké hloubce a následná nutnost dekomprese. Před každým sestupem si sice připravil trasu podle map, realita na dně ale byla výrazně složitější. „Naplánujete si ponor podle mapy a pak zjistíte, že ten plán nejde dodržet. Kvůli nízké viditelnosti nemáte na dně žádné referenční body. Jediná orientace je potom podle kompasu,“ vysvětlil.
Právě proto by podle něj podobné ponory měli absolvovat pouze lidé, kteří mají s hlubokým potápěním a prostředím s minimální viditelností dostatek zkušeností. Samotné dno jezera popsal stručně jako „měsíční krajinu“. Během víkendových ponorů nenarazil na nic, co by mohlo s pohřešovaným mužem souviset.
„Hledáme jehlu ve stohu sena“ – Toula má vytipovaná ještě další místa, která by podle něj stálo za to prověřit. Zároveň ale upozornil, že při současném způsobu hledání by případný nález byl do značné míry dílem náhody. „Pokud ho najdu já nebo někdo jiný při ponoru, půjde čistě o náhodu, nikoliv o promyšlený plán. Existuje postup pro vyhledávání čehokoliv na dně, ale ten je zdlouhavý,“ uvedl.
Pro efektivnější pokračování by podle něj bylo potřeba nejprve co nejvíce zmenšit oblast, ve které se hledá. Pomoci by podle něj mohli například speciálně vycvičení psi nebo sonarová technika. Teprve poté by bylo možné vybraná místa systematicky prohledávat. Jednou z možností je spuštění zatíženého sestupového lana na konkrétní bod. Od něj mohou potápěči pomocí vodicího lana prohledávat dno v postupně se zvětšujících kružnicích. „Třeba o průměru 60 metrů. Ale v té hloubce je to hodně ponorů,“ vysvětlil.
Do Mostu by byl ochotný přijet znovu. Nechce však nijak zasahovat do práce profesionálních složek. Problémem je navíc doprava velkého množství těžkého potápěčského vybavení až k vodě, kvůli které je potřeba možnost vjezdu do potřebných míst. „Rád bych pomohl s tím, co umím. Ale chtělo by to postupovat systematicky. Tohle, co dělám teď, je věc náhody. Hledáme opravdu jehlu ve stohu sena. Ne v kupce,“ popsal.
Přestože by případný nález pro něj samotného podle jeho slov nic osobního neznamenal, jeden důvod k pokračování vidí jasně. „Měl bych radost, že by to jeho rodina mohla konečně po takové době uzavřít,“ uzavřel Vlastislav Toula.
Zda se Vlastislav Toula k jezeru Most ještě vrátí, zatím není jisté. Sám ale připouští, že by byl ochotný v pátrání znovu pokračovat, pokud by tím nenarušoval práci profesionálních záchranářů a měl vytvořené podmínky pro bezpečný a systematický postup. Naděje, že se podaří pohřešovaného muže po více než měsíci najít, tak pro něj stále nekončí.
Na aktivitu Vlastislava Touly upozornil naši redakci jeden ze čtenářů. Sám potápěč redakci nekontaktoval a o publicitu neusiloval. Následně jsme ho oslovili a požádali o rozhovor, ve kterém popsal průběh víkendového pátrání i náročné podmínky pod hladinou jezera Most.
